Jak funguje kava: příběh Tonyho Robbinse

2023-11-13 · 5 min čtení

Redakce kava.fyi · Poslední aktualizace: 13. listopadu 2023

Kdo je autorem tohoto příběhu

Tony Robbins je americký autor knih o osobním rozvoji, řečník a podnikatel, známý mimo jiné svým bestsellerem z roku 1991 Awaken the Giant Within. V této knize popisuje večer strávený v malé vesnici na Fidži, který začal náhodným setkáním na cestě a skončil společným pitím kavy, zpěvem a rozhovory o tom, co vlastně znamená šťastný život. Fidži má v jeho životě už léta zvláštní místo: právě tam provozuje vlastní resort, kde pravidelně pořádá akce pro své účastníky, přičemž tradiční obřad s kavou je na nich často pevnou součástí programu.

Večer ve fidžijské vesnici

Robbins popisuje, jak se s manželkou ocitli v malé přímořské vesnici, kde byl pozván do chýše na obřad s kavou, zatímco jeho žena byla pozvána zvlášť na rozhovor se ženami, v souladu s místním zvykem rozdělovat role na takových setkáních. Uvnitř čekalo několik desítek lidí, pozdrav zněl bula, bula, bula, muži namáčeli mletý kořen ve vodě a nápoj byl hostům podáván v polovině kokosové skořápky. Robbins píše, že navzdory neznámé chuti a neobvyklé situaci pocítil klid, jaký předtím nepoznal, a večer skončil společným zpěvem a dlouhým loučením.

Co bula skutečně znamená

Bula je fidžijský pozdrav, který doslova odkazuje na život a zdraví, používaný jak jako obyčejné pozdravení, tak jako přání ve smyslu buď zdráv. Jeho opakování několikrát za sebou, jak je to popsáno v Robbinsově vyprávění, posiluje vřelost pozdravu, spíš než že by šlo o náhodnou jazykovou ozdobu. Stejné slovo se ve skutečnosti objevuje i jako přípitek pronesený těsně před vypitím porce kavy ze skořápky, takže se Robbins, aniž si to uvědomoval, zúčastnil verbálního rituálu stejně standardizovaného jako samotný obřad.

Ti, kdo zkoušejí kavu poprvé, obvykle popisují i charakteristické mírné znecitlivění jazyka a rtů, které se objeví už po prvních doušcích. Jde o výsledek místního anestetického účinku kavalaktonů, doloženého ve vědecké literatuře o této rostlině, ne o subjektivní dojem, který popsal jen Robbins. V jeho případě se tento pocit shodoval s hořkou, neznámou chutí kořene, která ho, jak sám přiznává, hned od prvního doušku nenadchla.

Obřad s velmi konkrétními pravidly

To, co Robbins zažil jako spontánní setkání, se ve skutečnosti zakládá na velmi starém a formalizovaném rituálu. V tradičním obřadu yaqona, jak se kava na Fidži nazývá, platí přísný protokol: kdo kde sedí, kdo pije v jakém pořadí, a kdo má právo požádat o další porci, závisí na společenském postavení a titulu. Historicky nápoj připravovali vybraní jedinci, kteří kořen tloukli kameny, i když pod vlivem zvyků přinesených z Tongy se kořen po nějakou dobu žvýkal, přičemž rozžvýkaná hmota se plivala do nádoby s vodou, o čemž se soudilo, že to pomáhá uvolnit účinné látky. Britská koloniální správa tento zvyk považovala za nehygienický, takže se lidé postupně vrátili k tlučení a mletí sušeného kořene, a tekutina se dnes cedí přes látku do dřevěné mísy zvané tanoa, přesně tak, jak se to dělá po generace. Kokosová skořápka (shell), ze které Robbins pil svou kavu, je mimochodem standardní nádobou pro podávání hostům, vedle společné mísy, ze které se během obřadu čerpají další porce.

Vybudovala kava skutečně tichomořské společnosti

Stojí za to doplnit kontext, který v knize o osobním rozvoji nenajdeš. Po staletí obřad s kavou sloužil nejen ke stmelování komunity, ale i ke komunikaci s předky, přivítání hostů a urovnávání sporů, a účast na něm zvyšovala postavení člověka. Dalo by se proto předpokládat, že samotné pití kavy pohánělo rozvoj složitějších, hierarchických společností v Tichomoří, podobně jako se to říká o alkoholu jinde ve světě. Studie publikovaná v roce 2026 v časopise PNAS, která analyzovala 83 komunit hovořících austronéskými jazyky, tuto hypotézu nepotvrdila: autoři nenašli žádný důkaz, že by pití kavy souviselo s rostoucí centralizací moci nebo sociální stratifikací. Kava tedy plnila reálnou komunitní funkci, ale nebyla, jak se dřív předpokládalo, motorem vzniku hierarchie. Jde o významnou korekci populárního, zjednodušeného vyprávění, ve kterém každá psychoaktivní látka hrála v celé lidské historii stejnou roli civilizačního katalyzátoru: data z Tichomoří ukazují, že věci se mohou vyvinout jinak, a společenská funkce kavy a její vliv na mocenské struktury jsou dvě oddělené záležitosti.

Proč to stále funguje

Ať už kava utvářela politické dějiny Tichomoří, nebo ne, její každodenní role zůstává stejná: sdílený rituál pití z jedné nádoby, v kruhu, v pevném pořadí, usnadňuje konverzaci a sbližuje lidi, kteří by si jinak možná nikdy nevyměnili slovo. Přesně tento mechanismus Robbins popisuje jako nejsilnější dojem z toho večera, i když jeho vyprávění je osobní vzpomínkou, ne vědeckou studií. Dnes podobnou, i když neformálnější, roli hrají kava bary mimo Tichomoří a nakamaly, tradiční místa setkávání, kde je kava stále spíš záminkou ke konverzaci než cílem samým o sobě.

Jedna výhrada

Zážitek, který Robbins popisuje, je subjektivní, a ne každý bude cítit to, co on, po vypití kavy, zvlášť při prvním setkání s neznámou chutí a rituálem. Stojí také za připomenutí, že vyprávění v bestsellerové knize o osobním rozvoji bylo napsáno, aby ilustrovalo autorovu tezi o síle lidských pout, ne aby vyčerpávajícím způsobem nebo s vědeckou přesností popsalo kavu, takže by se nemělo brát jako kompletní návod na to, jak tato rostlina funguje. Kava působí na centrální nervový systém, takže její kombinace s alkoholem nebo léky metabolizovanými v játrech není dobrý nápad, jak dál rozebíráme v článku o kavě a lécích.

O postupné přípravě kavy krok za krokem si můžeš přečíst v článku jak připravit kavu, a historii této rostliny podrobněji popisujeme zde. Další pohled na kavu nabízí článek o Andrewu Weilovi.