Historie, tradice a legendy, které nesou kořeny kavy
· 3 min čtení
Tradice pití kavy sahá tři tisíce let zpět a pravděpodobně začala na ostrovech Vanuatu nebo Tonga. Poté se rozšířila na Fiji a další ostrovy, až nakonec pokryla téměř celý Pacifik. Ve většině regionů byly účinky kavy natolik ceněné, že začaly formovat místní kulturu.
Rituál přípravy a společného pití plnil mnoho sociálních, politických a náboženských funkcí. Byl důležitou součástí kmenových obřadů a zvyklostí: kavou se například stvrzovaly svazky nebo řešily spory. Získal také významnou roli při oslavách svátků a slavností. Kavu pili šamani a vládci a miska (shell) putovala dál, aby odrážela hierarchii komunity.
Navzdory několika regionálním rozdílům zůstalo to nejcennější na společném pití kavy nezměněné: všude je symbolem úcty a trvalých pout, dobrých úmyslů a vzájemné důvěry. V minulosti se návštěvníci z jiných ostrovů hostili právě extraktem a kořeny se braly na cesty jako nejcennější dar. Dnes byla kavou pohoštěna mimo jiné královna Alžběta II. a Jan Pavel II. (Fiji, 1963 a 1986). Podle legendy musela být nejlepší část úrody odevzdána bohům a vládcům, druhá část hostům a přátelům, a nejvýše třetí, nejhorší část zbývala pro vlastní potřebu. Takto se vyvinula pacifická kultura plná otevřenosti, vzájemnosti a úcty.
Na tichomořských ostrovech kava nejenže získala různá jména a kulturní funkce, ale také se obrostla různými legendami a pověrami.
Na Pohnpei (Micronesia) se pepři methystickému říká sakau a podle legend jde o boží dar. Bohové ale jednou usoudili, že jejich dar je příliš cenný na to, aby ho sdíleli s obyvateli ostrova, a sakau jim vzali zpět. Naštěstí jedna z obyvatelek Pohnpei během návštěvy nedalekého Kosrae ukradla vzácné kořeny a propašovala je zpátky na svůj domovský ostrov. Sakau ukryla ve své vagíně. Alespoň tak se vysvětluje odlišné aroma kořenů pěstovaných na Pohnpei a na Kosrae.
Na Hawaii se kavě říká ‘awa’ a i tady je považovaná za boží dar (podle jedné legendy přinesli awu na ostrov ptáci). Awa je posvátný nápoj a patřil především bohům. V druhé řadě pak vládcům a těm, kdo stáli nejvýše v hierarchii komunity. Na Hawaii k ní ale měli přístup i rybáři a farmáři, stejně jako ženy, což na jiných tichomořských ostrovech nebylo samozřejmostí.
Tonga a Samoa povýšily pití kavy na úroveň rozsáhlých obřadů, které symbolicky spojují celé komunity při příležitosti významných událostí. Každý takový obřad má přesně daný scénář a význam: jednotlivé role a funkce jsou přesně přidělené (např. na Samoi ‘Aumaga připravují ‘ava’, Palu’ava ji míchají, Sui’ava přidává vodu, Tufa’ava vyvolává jména dalších, kdo mají pít), a rozesazení hostů i samotný proces sdílení kavy přesně odráží sociální hierarchii. Na Samoi funguje ‘ava’ i jako samostatný titul, udělovaný vybraným hlavám rodin.
Nejrozšířenější legenda o kavě a jejím původu se váže k tonžským ostrovům. Zde měli na jednom z odlehlých a chudých ostrovů žít Favanga a Felefafa se svou dcerou Kavou. Jednoho dne jejich chudou chatrč navštívil král, hladový a unavený po neúspěšném rybolovu. Hostitelé, kteří králi neměli co nabídnout, se rozhodli obětovat svůj jediný poklad: život své dcery. Když se král o oběti rodičů dozvěděl, slíbil, že její jméno bude navždy vzpomínáno. Krátce nato na jejím hrobě vyrostly dvě rostliny. Jedna plná klidu, druhá plná energie. První byla kava, druhá cukrová třtina.
Dnešní věda považuje za místo původu kavy Vanuatu, a i tyto ostrovy mají svou vlastní legendu. Žily tu dvě sestry, které si u řeky právě umývaly nasbírané jídlo. Náhle jedna z nich pocítila nečekaný nával slasti. Ukázalo se, že jí mezi nohama vyrazila stonek dosud neznámá rostlina. Sestry si rostlinu odnesly na zahradu a léta ji pěstovaly, dokud nebyla dost vyzrálá na to, aby se o svůj objev podělily s ostatními.
Nejstarší záznamy o kavě sahají do roku 1616: píší o ní nizozemští mořeplavci při návštěvě Futuny. Nejstarší ilustrace pepře methystického se nachází v Natural History Museum v Londýně a pochází z roku 1769.
Je ale jedna věc číst, jiná vidět a další vyzkoušet si to sám. Jsi zváný!
Sdílet: