Rodičovské vyhoření: koho postihuje a proč

2023-05-04 · 5 min čtení

Redakce kava.fyi · Poslední aktualizace: 4. května 2023

Odkud se vzalo rodičovské vyhoření jako veřejné téma

Pojem rodičovské vyhoření se v psychologické literatuře objevil už v osmdesátých letech, ale byla to práce belgických výzkumnic Isabelle Roskamové a Moïry Mikolajczakové, která mu dala vědecký rámec a dostala ho za hranice odborných kruhů. Analogie s pracovním vyhořením není náhodná: obě výzkumnice přímo adaptovaly nástroj na měření vyhoření v práci, Maslach Burnout Inventory, pro použití v rodičovství.

Čtyři dimenze vyhoření

Dotazník Parental Burnout Assessment, vyvinutý tímto týmem, popisuje rodičovské vyhoření ve čtyřech dimenzích.

Emoční vyčerpání spojené s rodičovskou rolí: chronická únava, nedostatek trpělivosti, pocit, že se rodičovství stalo zátěží.
Kontrast s tvým dřívějším já jako rodiče: pocit, že jsi kdysi byl angažovanějším, trpělivějším a přítomnějším rodičem a už na to nemáš zdroje.
Ztráta potěšení a uspokojení z rodičovství: mizení radosti z malých, každodenních chvil strávených s dítětem.
Emoční odstup od dětí: omezení kontaktu na naplňování základních potřeb, chladnost, někdy zacházení s dítětem jako s povinností k odškrtnutí.

Koho postihuje nejvíc

Výzkum Roskamové a Mikolajczakové ukazuje, že rodičovské vyhoření postihuje matky častěji než otce, což výzkumnice spojují mimo jiné se společenským tlakem a idealizovaným obrazem rodičovství posilovaným na sociálních sítích. Lidé z individualistických kultur vyhořívají také častěji než lidé z kolektivistických, stejně jako nukleární rodiny ve srovnání s vícegeneračními, a z osobnostních rysů se s tímto jevem nejsilněji spojuje maladaptivní perfekcionismus, neuroticismus, introverze a nižší emoční kompetence. Mezi další rizikové faktory patří zdravotní problémy dítěte, zejména postižení, a také špatná finanční situace nebo pocit ztracených kariérních vyhlídek. Rodiče si tyto příznaky sami u sebe často všimnou jako poslední, protože společenské očekávání, že by rodičovství mělo být zdrojem samého naplnění, ztěžuje přiznat si, i sám sobě, že něco není v pořádku.

Polsko na vrcholu světového žebříčku

V letech 2018 a 2019 provedl tentýž tým společně s desítkami spolupracovníků z celého světa studii zahrnující 42 zemí a víc než 17 000 rodičů. Polsko se umístilo na prvním místě žebříčku s nejvyšší průměrnou úrovní vyhoření ze všech zkoumaných zemí, před Belgií a Kanadou, zatímco nejnižší skóre bylo zaznamenáno v Thajsku a na Kubě. Autoři studie zjistili, že nejsilnějším prediktorem rodičovského vyhoření nebyl příjem, ekonomická nerovnost ani počet hodin strávených s dítětem, ale míra individualismu v dané kultuře. Čím víc si společnost cení nezávislosti a osobního úspěchu, tím míň podpory rodiče od okolí dostávají, a právě tento nedostatek podpory se ukazuje jako klíčový. To je důležitý poznatek pro Polsko: protože vyhoření je silněji spojeno s kulturou než se samotným počtem hodin strávených s dítětem, řešení stojí za to hledat nejen v tom, jak se s tím vyrovnávají jednotliví rodiče, ale i v tom, jak k potřebě podpory v rodičovství přistupuje širší okolí, sousedé, rodina, zaměstnavatelé.

Kam vede vyhoření, když si ho nikdo nevšimne

Neléčené rodičovské vyhoření se spojuje s příznaky podobnými depresi, chronickým stresem a napětím, zvýšenými konflikty a agresí, jak vůči partnerovi, tak vůči dítěti, dezorganizací, potížemi se spánkem, nižším sebevědomím a spokojeností se životem a v extrémních případech myšlenkami na opuštění rodiny. Vlastní úroveň vyhoření si můžeš zjistit pomocí dotazníku Parental Burnout Assessment, dostupného ve validovaných verzích pro mnoho jazyků.

Pandemie, a s ní spojené zavírání škol a práce na dálku, přinesly rodičům po celém světě další zátěž tím, že jim odřízly přístup přesně k těm externím zdrojům, podpoře prarodičů, institucionální péči o děti nebo prostě přestávce od dítěte, které normálně umožňují obnovit síly. Tým Roskamové a Mikolajczakové pokračoval ve svém výzkumu i během tohoto období a potvrdil, že náhlá ztráta dostupných zdrojů se přímo promítá do vyšší úrovně vyhoření, bez ohledu na zemi.

Jak se obnovují zdroje

Rodičovské vyhoření je především důsledkem toho, že nároky převáží nad zdroji, psychickými, dovednostními, finančními, vztahovými, které má daný rodič k dispozici. Obnova těchto zdrojů je především systémová práce: větší zapojení partnera a rodiny, psychologická podpora, budování rodičovských dovedností a omezení toxických, perfekcionistických vzorců rodičovství. Žádná látka to nemůže nahradit. V praxi to často znamená velmi konkrétní, drobné změny: pravidelný čas, byť krátký, jen pro sebe, jasné rozdělení domácích povinností mezi partnery a otevřený rozhovor s blízkými o tom, jakou podporu vlastně potřebuješ, místo čekání, až to někdo uhádne.

Kam do toho všeho zapadá kava

Kava neobnoví rodičovy zdroje a nemůže nahradit podporu blízkých ani terapii, ale může mít určitou roli v mírnění části příznakového obrazu, který k vyhoření patří. Kavalaktony za laboratorních podmínek potencují receptory GABA A, což se spojuje se zklidněním přeaktivované nervové soustavy, a právě chronická podrážděnost a nedostatek trpělivosti patří mezi hlavní příznaky rodičovského emočního vyčerpání. Víc o tom, jak kava ovlivňuje spánek, který u vyhořelých rodičů často trpí jako první, si můžeš přečíst v článku o výzkumu kavy a spánku, a o jejím vlivu na hladiny kortizolu v textu kortizol a kava.

Kava se také někdy zmiňuje jako alternativa k alkoholu, po kterém někteří vyhořelí rodiče sahají jako po rychlém úniku, čemuž se věnujeme v článku kava místo alkoholu. Nejde tu ale o výměnu jedné závislosti za jinou: kava, podobně jako alkohol, působí na centrální nervovou soustavu a interaguje s léky rozkládanými v játrech, včetně některých antidepresiv a sedativ, takže její kombinace s alkoholem nebo léky na předpis vyžaduje předchozí rozhovor s lékařem, ne předpoklad, že protože jde o rostlinu, nemůže se nic zlého stát.