Dobrý stres, špatný stres: eustres a distres

2023-04-26 · 5 min čtení

Redakce kava.fyi · Poslední aktualizace: 26. dubna 2023

Škodí stres vždycky

Stres je evoluční mechanismus přežití: reakce těla na situaci vyhodnocenou jako hrozba nebo výzva, která přepne hormonální systém do režimu rychlé reakce. Sám o sobě není dobrý ani špatný, jak už naznačuje klasické pojetí stresu: nezáleží na tom, jestli se stresor objeví, ale na tom, jak dlouho trvá a jak dobře se s ním tělo vyrovná.

Tři fáze podle Hanse Selyeho

Byl to maďarsko-kanadský endokrinolog Hans Selye, kdo v polovině dvacátého století jako první popsal obecný adaptační syndrom, zkráceně GAS, a rozdělil reakci těla na stresor do tří fází. Ve fázi poplachu stoupá koncentrace a motorické parametry, protože tělo mobilizuje zdroje pro rychlou reakci. Ve fázi rezistence se tělo na stresor adaptuje, buď situaci dostane pod kontrolu, nebo jí začne podléhat. Fáze vyčerpání nastává, když je výzva příliš velká nebo trvá příliš dlouho, a právě tato fáze bývá běžně označovaná jako vyhoření. Selyeho koncept je dnes někdy kritizován za zjednodušení, mimo jiné za to, že pojímá stresovou reakci jako univerzální a nezávislou na typu stresoru, ale zůstává jedním z nejcitovanějších modelů stresové reakce a výchozím bodem pro další výzkum stresové osy.

Eustres a distres: dvě tváře téže reakce

Byl to opět Selye, kdo zavedl rozlišení mezi eustresem, pozitivním stresem, který tě mobilizuje k jednání a obvykle netrvá dlouho, a distresem, negativním stresem, který vyčerpává zdroje a oslabuje rozhodování. Nový projekt v práci, fyzická námaha směřující k uspokojivému cíli nebo společné fandění týmu jsou typické příklady eustresu: tělo produkuje podobný hormonální nápor jako při ohrožení, ale situaci vyhodnocuje jako vzrušující, ne nebezpečnou. Distres se naproti tomu projevuje podrážděností, přehnaným vzrušením, nebo naopak apatií a stažením se, doprovázeným pocitem, že situace přesahuje dostupné zdroje. To, jestli se pro tebe daný stresor stane eustresem, nebo distresem, do značné míry závisí na tvém subjektivním hodnocení situace, a proto bude úplně stejný podnět, řekněme veřejné vystoupení, pro jednoho člověka vzrušující výzvou a pro druhého zdrojem ochromující úzkosti.

Když se krátkodobý stres změní na chronický

Krátkodobý stres vyvolává typické, poměrně rychle odeznívající příznaky: svalové napětí, zrychlený tep, mělčí dýchání, sucho v ústech, rozšířené zorničky, občas nevolnost nebo přechodné trávicí obtíže. Klíčovou roli hraje osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny, která spouští uvolňování kortizolu a adrenalinu, spolu se zvýšením krevního tlaku a glukózy a chvilkovým zpomalením trávicích procesů. Jakmile stresor zmizí a fáze rezistence úspěšně skončí, tělo se vrací do homeostázy. Problém nastává, když stresor nezmizí a fáze rezistence nepřinese úlevu: tehdy nastupuje fáze vyčerpání a stres se stává chronickým. Příznaky chronického stresu bývají mnohem hůř zvratitelné než epizodické vzrušení: bolesti krku a zad, poruchy spánku, oslabená imunita, podrážděnost a potíže se soustředěním mohou přetrvávat týdny i poté, co původní stresor už dávno zmizel.

Co chronický stres dělá s tělem

Chronicky zvýšený kortizol je mimo jiné spojován s horší náladou a klesajícími hladinami dopaminu a serotoninu, a z dlouhodobého hlediska se skutečným zdravotním rizikem. Přehled literatury o kortizolu jako biomarkeru kardiovaskulárního rizika zjišťuje, že chronická aktivace stresové osy souvisí se zvýšeným zánětem, horší metabolickou kontrolou a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění, včetně infarktu a mrtvice. To je jeden z důvodů, proč chronický stres nebrat na lehkou váhu, i když jednotlivé epizody krátkodobého stresu jsou normální a zdravou součástí fungování.

Kde do tohoto obrazu zapadá kava

Kava se dlouho objevuje v etnobotanické literatuře jako tichomořský adaptogen, rostlina, o níž se říká, že pomáhá tělu lépe zvládat stresové situace. Některé z navrhovaných mechanismů už mají určitou oporu ve výzkumu: kavalaktony za laboratorních podmínek potencují receptory GABA A, tentýž systém, který tlumí nadměrné vzněcování neuronů a je cílem léků proti úzkosti. Ve studii z roku 1998 extrakt kavy také reverzibilně inhiboval aktivitu enzymu MAO B v krevních destičkách, což bývá někdy uváděno jako možné vysvětlení účinku kavy na náladu, i když jde o zjištění in vitro, ne o důkaz konkrétního klinického účinku. Současné vědecké přehledy ostatně jasně uvádějí, že úplná hierarchie a přesný mechanismus účinku kavalaktonů dosud nebyly jednoznačně stanoveny, a mezi navrhovanými molekulárními cíli jsou i sodíkové a vápníkové kanály a několik dalších receptorů, což naznačuje, že uklidňující účinek kavy pravděpodobně vzniká souhrou několika mechanismů, ne jedním jednoduchým spínačem.

Kavě se také připisuje svalově uvolňující účinek a podle některých studií i podpora kvality spánku, čemuž se podrobněji věnujeme v článku o kavě a spánku. Její vztah k hladinám kortizolu podrobněji popisujeme v článku kortizol a kava a mechanismus účinku na receptory GABA v článku kava a GABA.

Co kava neudělá

Kava neodstraní stresor ani nenahradí změnu životních okolností, která vedla k chronickému přetížení, a její účinek na náladu, pokud vůbec nastane, je mírný a krátkodobý. Protože působí na centrální nervovou soustavu a podle laboratorních studií tlumí několik jaterních enzymů podílejících se na metabolismu léků, neměla by se bez konzultace s lékařem kombinovat s alkoholem ani s léky rozkládanými v játrech, zvlášť pokud je stres natolik závažný, že už vyžaduje odbornou pomoc. Pokud si u sebe všimneš známek fáze vyčerpání, poruch spánku, podrážděnosti nebo trvalého poklesu energie, který přetrvává týdny, stojí za to to brát jako signál ke změně něčeho ve svém každodenním životě, ne jen jako podnět sáhnout po dalším rychlém způsobu, jak se uklidnit.