Jaké jsou příznaky úzkostných poruch
· 4 min čtení
Strach a úzkost jsou evolučně starobylé mechanismy, které lidem po tisíce let pomáhaly vyhnout se nebezpečí. Problém nastává, když se tento mechanismus zapíná příliš často, příliš silně nebo bez jasného důvodu, a začne bránit normálnímu životu. V tu chvíli už nemluvíme o obyčejné úzkosti, ale o úzkostné poruše.
Jak ji definuje Světová zdravotnická organizace
Podle Světové zdravotnické organizace se úzkostné poruchy vyznačují nadměrným strachem a úzkostí a souvisejícími poruchami chování, přičemž příznaky jsou dost závažné na to, aby způsobovaly výrazné utrpení nebo funkční poškození. WHO rozlišuje několik hlavních typů úzkostných poruch: generalizovanou úzkostnou poruchu, poznamenanou nadměrnými, těžko kontrolovatelnými obavami; panickou poruchu, ovládanou opakovanými panickými atakami; sociální úzkostnou poruchu, poznamenanou intenzivním strachem z posuzování v sociálních situacích; a separační úzkostnou poruchu, spojenou s nadměrným strachem z odloučení od blízké osoby. Pro většinu z nich existuje účinná psychologická léčba, a v závislosti na věku a závažnosti příznaků se zvažuje i léková léčba. Rozsah tohoto jevu je značný: podle dat Světové zdravotnické organizace žilo v roce 2023 s nějakou formou úzkostné poruchy celosvětově přibližně 470 milionů lidí, včetně 146 milionů dětí a dospívajících, což řadí tuto skupinu poruch mezi nejčastější ze všech problémů duševního zdraví.
Primární a sekundární úzkost
Klinická praxe rozlišuje mezi primární úzkostí, která není spojena s jinými duševními nebo tělesnými poruchami, a sekundární úzkostí, která se objevuje jako součást průběhu jiných stavů, například deprese nebo stavů souvisejících s odvykáním alkoholu. Současný výskyt několika poruch najednou bývá obvykle spojen se závažnějšími příznaky a větší obtížností léčby, a proto spolehlivá diagnóza musí zohlednit celý klinický obraz, ne jen samotnou úzkost.
Je každý případ úzkosti poruchou
Ne. Strach a úzkost tváří v tvář skutečné hrozbě jsou normální, adaptivní tělesná reakce. Úzkostná porucha se od toho liší pocitem nekontrolovaného ohrožení, který se může objevit bez jakékoli přímé, identifikovatelné příčiny a který má potenciálně zničující dopad na každodenní fungování. Protože posouzení, zda je daný strach racionální, bývá často subjektivní a obtížné, vyplatí se zaměřit spíš na konkrétní příznaky než na snahu posoudit, zda je strach oprávněný.
Tři dimenze příznaků úzkosti
Rozsáhlý vědecký přehled publikovaný v roce 2021 v The Lancet od Brendy Penninxové, Daniela Pinea, Emily Holmesové a Andrease Reifa popisuje úzkostné poruchy jako skupinu poruch charakterizovaných nadměrným strachem a vyhýbáním se vnímaným hrozbám, které jsou přetrvávající a narušují fungování, a jejichž podkladem je narušené fungování mozkových okruhů odpovědných za reakci na nebezpečí. Autoři přehledu poukazují na to, že riziko rozvoje těchto poruch ovlivňují genetické i environmentální faktory a jejich vzájemné, epigenetické interakce, a že úzkostné poruchy se často vyskytují společně navzájem i s dalšími duševními poruchami, zejména depresí, a také s tělesnými nemocemi. Příznaky úzkosti lze rozdělit do tří vzájemně propojených dimenzí, které se často prolínají a navzájem zastírají.
První jsou psychopatologické příznaky, zahrnující jak emoční sféru, tedy pocit ohrožení, hrůzu, podrážděnost a intenzivní obavy, tak kognitivní sféru, včetně potíží se soustředěním, poruch paměti a pocitu odtržení od reality. Druhou dimenzí jsou behaviorální příznaky, které mohou mít podobu hyperaktivity, například neklidu nebo impulzivního nutkání utéct, nebo naopak podobu strnulosti, jako je porucha řeči nebo strnulý, nehybný stav. Třetí dimenzí jsou autonomní a somatické příznaky: bušení srdce, bolest na hrudi, žaludeční potíže, časté nucení na moč, nadměrné pocení, třes, hyperventilace, pocit sevřeného hrdla nebo poruchy spánku.
U generalizované úzkostné poruchy převažují zjevné, těžko kontrolovatelné obavy o každodenní záležitosti, doprovázené neustálým napětím, únavou, podrážděností a svalovým napětím trvajícím nejméně šest měsíců. Panická porucha se vyznačuje opakovanými, neočekávanými panickými atakami s řadou tělesných příznaků, jako je bušení srdce, dušnost nebo závratě, a vyžaduje nejméně měsíc takových epizod, než ji lze označit za poruchu. Sociální úzkost pak zahrnuje zjevný, nepřiměřený strach z negativního posuzování ostatními, vedoucí k vyhýbání se sociálním situacím po dobu nejméně šesti měsíců.
Kdy se vyplatí vyhledat pomoc
Pokud popsané příznaky přetrvávají dlouho a skutečně omezují fungování v práci, ve škole nebo ve vztazích, nevyplatí se čekat, až samy odezní. Úzkostné poruchy patří mezi dobře prozkoumané a účinně léčitelné stavy, a čím dřív se diagnostikují, tím snáz se znovu nalezne rovnováha. Diagnózu a volbu léčby by měl vždy nechat na odborníkovi, ne na sebehodnocení podle článku na internetu. Stojí také za připomenutí, že navzdory tomu, jak časté úzkostné poruchy jsou, mnoho lidí s rozpoznatelnými příznaky nikdy nevyhledá odbornou pomoc, často ze strachu ze stigmatu nebo z přesvědčení, že se se silnou úzkostí musí vypořádat sám. Přitom jde o jednu z oblastí medicíny, kde včasný zásah skutečně zkracuje dobu utrpení.
Kde do tohoto obrazu zapadá kava
Kava bývá někdy popisována jako rostlina s protiúzkostnými vlastnostmi, a některé klinické studie skutečně ukázaly, že překonává placebo při zmírňování příznaků úzkosti, i když výsledky jiných, rozsáhlejších studií jsou méně jednoznačné. Ani v nejoptimističtějším scénáři nemůže být kava víc než podpora pro zvládání každodenního napětí, ne lék nebo náhrada za terapii či léčebnou léčbu úzkostných poruch. Neměla by se také kombinovat s alkoholem ani s léky metabolizovanými v játrech, včetně anxiolytik a antidepresiv, protože obě kombinace mohou zvýšit zátěž na tento orgán a riziko nežádoucích účinků. Víc o samotné úzkosti a o tom, co o kavě říká výzkum, si můžeš přečíst v článcích kava a úzkost: přehled výzkumu a experti o kavě.