Vyhasínání: ještě ne deprese, ale už ne rozkvétání

2023-06-01 · 6 min čtení

Redakce kava.fyi · Poslední aktualizace: 1. června 2023

Nejsi v depresi, ale zároveň nemáš pocit, že žiješ naplno. Dny plynou, úkoly se odškrtávají, ale motivace a radost se ti nenápadně vytratily. Psychologie má pro tento stav konkrétní slovo: vyhasínání (v angličtině languishing). Pojem je starý přes dvacet let a stojí na solidním výzkumu, i když široce známým se stal až během pandemie.

Odkud se vzal pojem vyhasínání

Koncept zavedl americký sociolog Corey Keyes v článku z roku 2002 publikovaném v časopise Journal of Health and Social Behavior. Keyes navrhl popisovat duševní zdraví jako kontinuum, sahající od rozkvétání na jednom konci po vyhasínání na druhém. Jeho klíčovou myšlenkou bylo, že absence duševní nemoci neznamená dobré duševní zdraví. Někdo nemusí splňovat kritéria žádné poruchy a přesto může fungovat špatně, bez smyslu nebo pozitivních emocí. Keyes definoval duševní zdraví operacionálně jako pozitivní pocit spojený s pozitivním fungováním.

Jeho analýza vycházela z dat americké studie MIDUS z roku 1995, která zahrnovala 3 032 dospělých ve věku 25 až 74 let. Výsledky: 17,2 procenta účastníků bylo klasifikováno jako rozkvétající, 56,6 procenta jako středně duševně zdravých a 12,1 procenta jako vyhasínajících. Samostatně 14,1 procenta splnilo kritéria pro velkou depresivní epizodu podle tehdy používané klasifikace DSM-III-R.

Nejdůležitější zjištění se týkalo rizika. Velká depresivní epizoda byla u vyhasínajících asi dvakrát pravděpodobnější než u středně zdravých a téměř šestkrát pravděpodobnější než u rozkvétajících. Vyhasínání bylo také spojeno s horším emočním fungováním a s větším počtem ztracených pracovních dnů.

Vyhasínání a rozkvétání: dva konce téže škály

V tomto modelu je rozkvétání vysokou úrovní pohody a vyhasínání nízkou, bez nutnosti jakékoli diagnózy. Je tento stav trvalý? V roce 2010 Keyes a kolegové publikovali v American Journal of Public Health analýzu zahrnující 1 723 lidí hodnocených dvakrát, v roce 1995 a 2005. Zhruba polovina těch, kdo vyhasínali v roce 1995, byla o deset let později v lepším stavu, zatímco zhruba polovina rozkvétajících měla v roce 2005 horší skóre. Mezi 17,5 procenty respondentů, kteří v roce 2005 splnili kritéria nějaké duševní poruchy, bylo 52 procent nových případů.

Zároveň změna úrovně pozitivního duševního zdraví silně predikovala riziko poruchy: zlepšení znamenalo nižší riziko a zhoršení vyšší riziko deprese, generalizované úzkostné poruchy a panické poruchy. Autoři to brali jako argument pro podporu a ochranu duševního zdraví, ne jen léčbu nemoci, až se objeví.

Proč o tom v roce 2021 mluvil každý

19. dubna 2021 publikoval organizační psycholog Adam Grant v New York Times text s titulkem „There's a Name for the Blah You're Feeling: It's Called Languishing“ (Ten pocit blaf má jméno: říká se mu languishing). Vyhasínání v něm nazval zanedbaným prostředním dítětem duševního zdraví: stavem, který podkopává motivaci a soustředění, ale málokdy si ho někdo všimne, protože to není nemoc, a možná dominantní emocí toho roku. Text dostal pojem do běžného jazyka.

Mezi studiemi citovanými spolu s tímto článkem je práce italského týmu Marty Bassi, publikovaná v Journal of Affective Disorders (2021). Mezi 15. dubnem a 3. květnem 2020, ke konci prvního lockdownu, vyplnilo 653 zdravotníků v Lombardii dotazníky PCL-5 (příznaky posttraumatického stresu) a MHC-SF (kontinuum duševního zdraví). Předběžná kritéria pro posttraumatickou stresovou poruchu, definovaná jako skóre PCL-5 alespoň 33, splnilo 39,8 procenta účastníků. Co se týče pozitivního duševního zdraví, 33,4 procenta bylo rozkvétajících, 57,7 procenta středních a 8,9 procenta vyhasínajících.

Souvislost mezi oběma škálami byla jasná. Vyhasínající měli oproti středně zdravým třikrát vyšší šanci na předběžnou diagnózu PTSD (poměr šancí 3,00; 95% interval spolehlivosti 1,56 až 5,77). Rozkvétající měli výrazně nižší šanci (poměr šancí 0,26). Autoři navrhli, že podpora pozitivního duševního zdraví by mohla být jedním z prvků prevence, vedle školení a psychologické podpory pro nejohroženější skupiny.

Jak poznat vyhasínání

Vyhasínání nemá seznam diagnostických kritérií, protože to není porucha. Výzkumníci ho měří pomocí dotazníků na pohodu, jako je MHC-SF. V každodenní zkušenosti se nejčastěji popisuje pomocí:

nedostatku motivace pro věci, které dřív přinášely potěšení, bez jasného smutku,
potíží se soustředěním a pocitu, že se dny slévají do sebe,
emoční plochosti: není to zvlášť špatné, ale ani dobré,
stažení se ze vztahů a sníženého zapojení v práci,
chybějícího pocitu smyslu a směru.

Tyto popisy stojí za to brát jako podnět podívat se na sebe blíž, ne jako diagnostický nástroj.

Vyhasínání a deprese

Rozdíl je zásadní. Deprese je klinická diagnóza s definovanými kritérii: snížená nálada nebo ztráta zájmu přetrvávající po delší dobu, spolu s dalšími příznaky, způsobující výrazné utrpení nebo narušení fungování. Vyhasínání je nízká úroveň pozitivního duševního zdraví, která sama o sobě není nemocí. V Keyesově modelu jsou obě dimenze na sobě částečně nezávislé: můžeš vyhasínat bez deprese a zároveň můžeš splňovat kritéria deprese při různých úrovních pohody.

Důležité je to, co ukazují data z let 2002 a 2010: vyhasínání zvyšuje pozdější riziko deprese nebo úzkostné poruchy. Pokud tedy stav prázdnoty a nízké motivace přetrvává týdny, a zvlášť pokud ho doprovázejí potíže se spánkem, změny chuti k jídlu, pocity beznaděje nebo myšlenky na smrt, správným krokem je promluvit si s lékařem nebo psychoterapeutem. Tento článek slouží pouze pro informaci a nenahrazuje lékařskou konzultaci.

A co kava

Na blozích o kavě se vyhasínání někdy spojuje s jejími účinky. Tady je na místě jistá opatrnost. Kava (Piper methysticum) byla klinicky zkoumána jako prostředek proti příznakům úzkosti, ne proti vyhasínání nebo snížené pohodě. Cochranův přehled z roku 2003 zahrnoval 11 randomizovaných, placebem kontrolovaných studií (645 účastníků); metaanalýza šesti z nich ukázala výhodu extraktu kavy oproti placebu na Hamiltonově škále úzkosti (vážený průměrný rozdíl 5,0 bodu). Studie z roku 2013 na 75 lidech s generalizovanou úzkostnou poruchou zjistila mírný účinek po šesti týdnech. Větší studie z roku 2020 na 171 účastnících po dobu 16 týdnů nenašla rozdíl mezi kavou a placebem a skupina s kavou častěji hlásila horší paměť a třes. Neexistuje žádný výzkum, který by testoval, jestli kava ovlivňuje vyhasínání. Jejím účinným složkám, kavalaktonům, a jejím uváděným účinkům se věnujeme samostatně. NCCIH nedoporučuje kombinovat kavu s alkoholem nebo sedativy a upozorňuje na zvláštní riziko v těhotenství a při kojení; otázku jater popisujeme v článku kava a játra.