Adaptogeny a kava: jak rostliny reagují na stres
· 4 min čtení
Adaptogeny jsou fenomén. Především fenomén přírody: rostliny s jedinečnými vlastnostmi, často ukryté na nepřístupných místech a obestřené aurou tajemna, po tisíce let využívané a považované za neocenitelné v ájurvédě a tradiční čínské medicíně (i když vyhrazené hlavně pro vládce a elity, tyto bylinné lektvary používal mimo jiné i Čingischán). Na druhou stranu jsou adaptogeny i moderním fenoménem zdraví: bezpečnou oporou těla i v těch nejnáročnějších podmínkách, ještě donedávna využívanou téměř výhradně astronauty nebo olympioniky, dnes ale získávající celosvětovou oblibu.
Adaptogeny fascinují výzkumníky i uživatele. Nejvíc nás fascinuje otázka: je kava adaptogen?
Definice adaptogenů. Nic snazšího! A zároveň nic těžšího.
Zjednodušeně řečeno adaptogeny podporují adaptační procesy. Když jsme vystaveni stresu, když čelíme nepřátelským podmínkám, nebezpečí nebo vyčerpání, naše tělo se vždy přirozeně snaží „přizpůsobit“ a znovu nastolit vnitřní rovnováhu, tedy homeostázu. Adaptogeny mimo jiné podporují a vyvažují reakci těla na stres (např. podporou stabilní hormonální rovnováhy, normalizací reakcí), snižují citlivost na stresové faktory, prodlužují fázi imunity nebo posilují stresem oslabené tělo a zvyšují jeho odolnost vůči nemocem.
Účinek adaptogenů se zároveň vymyká farmakologickým nebo klinickým kategoriím a pojmům. Je příliš široký, často těžko měřitelný a ne dost specifický na to, aby se dostal do lékařských učebnic. Otázka, které rostliny vlastně tvoří kánon adaptogenů, navíc zůstává otevřená a stále se diskutuje. Objevují se i nové výzkumy o homeostatických vlastnostech konkrétních rostlin, kava a její kavalaktony jsou toho skvělým příkladem. Navzdory těmto obtížím se věda stále snaží adaptogeny definovat či kategorizovat a popsat rámec jejich jedinečných vlastností.
Pojem adaptogen byl poprvé formulován v roce 1940 v rámci výzkumu N. Lazareva na rostlině klanopraška čínská (Schisandra chinensis). Podle tehdy navržené definice musí adaptogeny rostlinného původu splňovat 3 základní kritéria.
Neutralizací účinků stresu (fyzického, chemického nebo biologického), adaptogeny působí nespecificky. Jejich vliv nelze přisoudit konkrétním reakcím konkrétních orgánů. Tělo se koneckonců nepřizpůsobuje výjimečným podmínkám roztříštěně, ale holisticky, vždy směřuje ke stavu plné rovnováhy. A tak se dostáváme k dalšímu bodu.
Adaptogeny podporují dosažení homeostázy těla, tedy jejich funkcí je vyvažovat a potlačovat poruchy způsobené vnějším stresem. Důležité je, že přizpůsobení těla stresu je proces, nikoli prudký, krátkodobý stav vzrušení, jako je tomu u kofeinu.
A konečně, a to je nejdůležitější: adaptogeny nesmí narušovat normální funkce těla. I když tu jde o poněkud abstraktní, hippokratovský princip „především neškodit“, ve skutečnosti je to velmi praktické: adaptogeny nesmí být toxické. Nesmí mít vedlejší účinky ani vyvolávat závislost. Nesmí také způsobovat přestimulování a normální vnímání a reakce těla musí zůstat nenarušené.
Je kava adaptogen?
Schopnosti kavy dokonale zapadají do výše uvedených kritérií. V situacích fyzického nebo emočního stresu pomáhají kořeny kavy tělu znovu najít vnitřní rovnováhu a přizpůsobit se. Snižují úzkost a svalovou ztuhlost, neutralizují obranné reakce, podporují regeneraci (zejména během spánku), konejší tělo i mysl, aniž by zasahovaly do kognitivních funkcí. Kava funguje opravdu univerzálně a holisticky. Stačí říct, že tradice tichomořských ostrovů ji široce využívaly jako tonikum při léčbě infekcí, boji proti svalovým a menstruačním bolestem, nespavosti, ale i řadě psychických potíží narušujících rovnováhu těla.
Na druhou stranu se kava (zatím?) neřadí mezi úzkou skupinu nejznámějších adaptogenů, jako je ašvaganda (Withania somnifera), klanopraška čínská (Schisandra chinensis), ženšen (Panax ginseng), rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), gotu kola (Centella asiatica), kozinec blanitý (Astragalus membranaceus), bakopa drobnolistá (Bacopa monnieri) nebo ženšen sibiřský (Eleutherococcus senticosus).
Právě výše uvedené rostliny především formovaly moderní chápání adaptogenů; díky výzkumu jejich vlastností dnes dokážeme rozpoznat některé společné, adaptivní vzorce působení.
Účinky adaptogenů
Z fyziologického hlediska souvisí základní adaptivní procesy těla se systémem zvaným osa HPA, tedy hypotalamus, hypofýza a nadledviny. V nadledvinách se tvoří hormony klíčové pro reakci na stres (takzvané stresové hormony, například kortizol, aktivní v situacích boje nebo útěku a ovlivňující i fungování imunitního systému). Právě tuto oblast adaptogeny aktivně podporují.
Konkrétně lze působení vybraných adaptogenů uvést i na následujících příkladech:
• pomoc s hormonálními procesy,
• podpora imunitního systému,
• podpora myšlenkových procesů a kognitivních funkcí ve stresových situacích,
• lepší energie a výkonnost (v situacích stresem vyvolané slabosti),
• zlepšení pohody, snížení projevů deprese,
• pomoc s udržením normální hladiny cukru v krvi (narušené stresem),
• antioxidační potenciál.
Účinek adaptogenů lze přirovnat k namáhavému cvičení. Fyzická zátěž představuje pro tělo stres (např. reakci na vyčerpávání zdrojů, zejména pokud cvičíme zřídka nebo vůbec). Pravidelné cvičení nám ale umožňuje lépe zvládat námahu: méně se unavíme, kontrolujeme tep atd. Používání adaptogenů je jako „trénink“ těla ke zvládání negativních účinků stresu lépe (metafora dr. Brendy Powell, Center for Integrative and Lifestyle Medicine, Cleveland Clinic's Wellness Institute, Time).
Než přijde stres a s ním spojená námaha, než se tělo namáhá přizpůsobit se novým podmínkám a obnovit rovnováhu, doporučujeme si „natrénovat“ vnitřní klid nad miskou (shell) noble kava.
Ps. K tomu nemusíš být olympionik!
Sdílet: